BAJKAL V LÉTĚ I V ZIMĚ, PĚŠKY, NA BRUSLÍCH I NA KAJAKU - Marek Šimíček

MAREK ŠIMÍČEK

Dobrovolný hasič. Od r. 83, člen SDH Mniší. To znamená 34 závodních sezón v Požárním sportu. Mimo vítězství v pohárových soutěžích a závodech Extraligy v požárním útoku měl tu čest být členem týmu mistrů České republliky v požárním sportu v r. 2003 v Olomouci.

Hory: Turistika, VHT, lezení. Od přechodů slovenských hor, přes Rumunsko, Skandinávii, Korsiku, Alpy... po Olymp a Pik Čerského - Východní Sajan. Člen HO Příbor. Lezecky zatím nejtěžší Mt. Blanc, Monte Rosa, severní stěna Ortlesu. Milovník Ferrat v Dolomitech. Voda: Sjezdy řek na kánoích a raftech - Morava, Slovensko, Slovinsko, Norsko...Následně kurz instruktora - zaměřený hlavně na rafting a kanoe. Kolo: Cesty natěžko - Alpy, Rumunsko, Slovensko...Motorky: Silnice - Přes Itálii, Švýcarsko, Francii do Monaca a zpět. Enduro - Rumunsko, Ukrajina, Polsko...

 

BALKAL V LÉTĚ I V ZIMĚ, PĚŠKY, NA BRUSLÍCH I NA KAJAKU

Cca 700 kilometrů vlastními silami - z toho 250 na bruslích - plus následný výstup na Pik Čerského - dalších 800 kilometrů auty po ledu - 15 000 kilometrů a 14 dnů ve vlacích - téměř 7 týdnů na cestě... To byl prví Bajkal v roce 2011.

    O rok později mě přepadla touha projít znovu nejdivočejší a nejodlehlejší část Bajkalu, to je ze Severobajkalska na ostrov Olchon. Minule jsem tam profičel moc rychle a tak jsem si to chtěl jaksepatří užít!  27.2. Jsem startoval severobajkalského nádraží (k jezeru je to cca 500 metrů) a Chužiru na Olchonu, který je vzdálen zhruba 300 kilometrů dosáhl prakticky po 7 dnech. Ne ovšem dnech po sobě následujících. Den a 2 noci jsem strávil u rybáře, který byl v 68. roce jako řidič tanku "osvobozovat" Prahu, další nezapomenutelný téměř týden u náčelníka Ligy Bajkalských ledových kapitánů, kde jsem mimo jiné absolvoval lekci s irkutskými studenty fotografie....

    Další dny na Olchonu včetně bruslení okolo ostrova a přes Malé moře k pevnině a zpět a účasti na ustanovení ruského rychlostního rekordu na ledu. Pak, po zastávce v Irkutsku, následovala cesta vlaky a stopem na Ojmjakon - pól chladu, nejstudenější trvale obydlené místo na Zemi, vzdálené 11 000 kilometrů od Mniší. Podstatnou část jsem absolvoval stopem - vesměs v Kamazu. Ale i parádní Tatrou 8X8 jsem se projel a nocoval v její kabině...

    Zcela jiný byl kajakářský letní Bajkal, při kterém se povedlo na nafukovacím Kajaku upádlovat kolem patnácti set kilometrů nejen po jezeru samotném, ale i řekách Irkutu, Selenze a Horní Angaře. Překvapivě mnohem nebezpečnější akce, než ty předcházející zimní...

ZPĚT NA PROGRAM