14. 11. Ozvěny v Planetáriu

10.000 km starou škodovkou do Skandinávie - Lucie Vavrečková

Dvě cesty Škodou 100L z roku 1976 s odstupem dvou let na sever. První, rozsáhle plánovaná několik měsíců dopředu v roce 2013, druhá „hurá akce“ v roce 2015. Styl – pomalé cestování, cestou necestou, za krásami severu. Dva lidi, dva psi, celkem 31 dní na cestách, 9.649 km bez jediné technické závady. Legendárním československým vozidlem, které v tomto roce oslavilo již 50 let od zahájení výroby. Vozem, který byl ve své době posměšně nazývám socialistickou popelnicí, ale za kterým se dnes většina lidí obdivně otočí. Ať tak nebo tak, projeli jsme Dánskem, Švédskem a Norskem, spali v kempech, v lesích, v autě, ve stanu a všude a všem museli vyprávět příběh našeho auta …

Jmenuji se Lucie Vavrečková a už od úplného dětství mám blízko ke starým automobilům. Můj táta si vždy přál kluka, ale má tři holky a já, jakožto ta nejmladší, jsem se vydala v jeho šlépějích. Škodou 100 mě přivezli z porodnice. Od malička jsem se mu motala kolem montérek a v garáži pomáhala. A když jsem se dál rozhodovala, co dělat, vystudovala jsem historii a zaměřila se na automobilový průmysl. Dnes pracuji pro firmu, která renovuje veterány a taky jako instruktor bezpečné jízdy ve škole smyku, kde pomáhám řidičům nejen odbourat případný strach z krizových situací na cestách, ale hlavně je správně zvládnout. Dnešní moderní vozy nabízí spousty asistentů, člověk je bere automaticky a zpoza volantu se vytrácí respekt, úcta a pokora k druhým. Škoda 100 je mé osudové auto. Když řídíte starý vůz, musíte vše vnímat jinak. A o tom to je. Musíte to auto brát jako parťáka s veškerými jeho neduhy, které v tak vysokém věku má, respektovat je a souznít s ním. A protože jsme na to byli dva, rozrostli jsme se v rodinku a rozšířili jsme i základnu vozů k tomuto stylu cestování. Řídíme se heslem „Kdo nemá sny, nežije“ a „cesta je cíl a život je cesta“ a s tímto moc rádi jezdíme a poznáváme svět.

 

Váránasí v Indii - Pavel Szabó,  přednáška, film a vystoupení na sitár

 

Jak jsem se učil v Indii na Sitár a přitom natočil dokumentární film o městě

Připravil jsem si pro Vás nevšední formát přednášky, kde se dozvíte nejen o tom, jak jsem se rozhodl navštívit Indii a jak jsem se učil u mistra Mishry na hudební nástroj Sitár. Dozvíte se ale i to, jaké strasti jsem při tří tydenním pobytu ve městě zažíval a to jak probíhalo natáčení mého vlastního dokumentárního filmu s hlasem legendárního Alfreda Strejčka. Na přednášce také uvidíte hudební nástroj Sitár, který jsem si z Indie dovezl a na který Vám zahraju část Ragy Yaman.

O autorovi:

Pavel Szabo je ostravák, který je profesí programátor, duší dobrodruh a srdcem muzikant. Díky své profesi, která mu dovoluje cestovat a zároveň pracovat odkudkoliv na světě, navštívil mnoho zemí světa, při čemž si zamiloval zejména Asii. Vyznává pomalé cestování, je fotograf a kameraman. Cesty mu ukázaly nejen pokoru, respekt k druhým lidem, ale hlavně to, jak je svět plný protikladů a různorodosti.

Program bude nevšední, začne krátkým vyprávěním o mé cestě v Indii, bude pokračovat promítáním mého dokumentárního filmu o městě Varanasi ve 4k kvalitě a na závěr zahraju na indických strunný nástroj Sitár.

Pavel Szabó- Digitramp- blogger, občasný digitální nomád, který miluje dobdrodružství a poznávání nových zemí.